Tím, kdo se o to cílevědomě snaží, je Čína. Tedy jedna ze světových velmocí, která podle některých statistik zaujímá dokonce třetí místo na pomyslném žebříčku ekonomické síly hned za Spojenými státy americkými a Japonskem. Čína nabízí obrovský trh, na který se snaží proniknout zahraniční investoři. Možná ještě důležitější je skutečnost, že drtivá většina nejrůznějších výrobků pochází právě z Číny. Do světa tak z této země proudí kvantum zboží, což vede k hromadění velkého balíku přebytečných financí. Ty Čína mimo jiné investuje do nákupu amerických dluhopisů. 

Znamená to, že kdyby čínská vláda začala tyto cenné papíry masivně prodávat, způsobila by tím obrovské problémy prakticky celé světové ekonomice. Zvlášť v době globální hospodářské krize však politici potřebují pravý opak. Tedy, aby si investoři kupovali další dluhopisy, kterými vlády hodlají získat peníze na nejrůznější podpůrné balíčky zaměřené na oživení dané ekonomiky. Stručně řečeno - politici řeší dilema, zda Čínu tvrdě kritizovat kvůli porušování lidských práv nejenom v Tibetu, nebo se k této oblasti stavět zdrženlivě a s Čínou intenzivně obchodovat. O tom, že oba způsoby nejsou slučitelné, názorně vypovídá zrušení summitu mezi Evropskou unií a Čínou, ke kterému mělo dojít koncem loňského roku. Důvodem byla schůzka francouzského prezidenta s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou. K čemu nedošlo za francouzského předsednictví Radě Evropské unie, k tomu by mělo dojít za předsednictví českého. V květnu by se v Praze měl uskutečnit už zmiňovaný summit. 

Z tohoto úhlu pohledu není tudíž překvapivé, že na drtivé většině vládních budov a státních úřadů se v České republice tibetská vlajka neobjevila. Očekávanou výjimku představují zelení, kteří vlajku vyvěsili například z okna poslaneckého klubu ve sněmovně, ale nejenom z něho. Symbol Tibetu se objevil jako každoročně i na některých budovách v regionech. Jak trefně poznamenal východočeský radní Vladimír Derner z KDU-ČSL, je dobré si uvědomit, že život není jenom o kšeftu a že existuje i mezilidská solidarita. 

Problém je v tom, že peníze jsou až na prvním místě, proto obchod nad solidaritou drtivě vítězí. Důkazem může být slovní žonglování týkající se vlajky visící na budově sněmovny. Kancléř dolní parlamentní komory požádal zelené, aby prapor stáhli. Ti na to reagovali tvrzením, že na něm je logo jejich strany. Tím prý je zřejmé, že jde o čistě stranickou a nikoli sněmovní aktivitu. Jde o zřetelný příklad snahy neztratit vlastní tvář a proti politice Číny v Tibetu protestovat, zároveň tím však nepopudit čínský režim natolik, aby se to negativně nepromítlo do obchodních vztahů a do příprav už zmiňovaného summitu. Do tohoto scénáře rovněž zapadají diplomatická slova místopředsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka. Podle něj je problém Tibetu vážný, zároveň by ale prý bylo vhodnější nedělat pouze vnitrostátní kroky typu vyvěšení tibetské vlajky, ale zahrnout problém do koncepce zahraniční politiky. Lze si představit, že by se strategie vůči Tibetu nesla v duchu diplomatické fráze o podpoře dialogu mezi čínskou vládou a dalajlámou. Proto je dobře, že se alespoň jednou za rok na některých budovách v České republice tibetské vlajky objeví. Pravidelně oživená polemika totiž přispívá k tomu, že čínští komunisté dostanou signál o tom, že ani ve středu Evropy není všem lidem osud Tibetu a dodržování lidských práv úplně lhostejný, byť počítají s tím, že kšeft stejně solidaritu převálcuje.