ROZHOVOR S VĚROU LUXOVOU

Veřejnost si pochopitelně pamatuje vašeho muže především jako politika, tedy osobu tzv. „veřejnou“. Jak moc se lišil Josef Lux – politik od Josefa Luxe – manžela a otce rodiny?
Myslím, že byl stále stejný. Nezměnil se ani on, ani náš život v rodině. Záleželo mu na tom, aby mu Lidé rozuměli, aby znal jejich problémy a mohl je řešit. Politiku bral jako službu a dělal ji rád, ale usiloval o určitou vnitřní svobodu. Do politiky vstoupil po roce 1989, kdy zvažoval, zda přijmout kooptaci do Federálního shromáždění. Jak se pamatuji, moc rozumných důvodů nebylo, v zaměstnání měl docela dobrou pozici a krátce před listopadem se nám narodila Liduška, naše šesté dítě. Pro něho bylo rozhodující moje stanovisko a vždycky rád říkal, že já jsem jediná stále kompetentní ho kdykoli odvolat. Chtěl mít jistotu, že ho rodina podporuje. Měl rád určitý řád, a to jak doma, tak v práci. Byl zodpovědný, pracovitý a stále plný energie. Rád si doma s dětmi povídal a zajímal se o jejich zájmy a názory. Měl určitý dar popovídat si s každým. Také v politickém prostředí rád diskutoval a dokázal respektovat odlišný názor. Když však byl přesvědčen o správnosti svého názoru, hájil ho a prosazoval. Doma vytvářel pohodu a vymýšlel pro děti hry, protože nechtěl, aby trávily čas u televize. Nic nebylo problém, vše se dalo řešit. Jak doma, tak v politice. Pro mnohé byl známý politik, ale byl především člověkem, který chápal potřeby druhých.

Po smrti vašeho manžela jste založila Nadační fond Josefa Luxe. Co vás k tomu vedlo a co je jeho posláním?
Než jsme odjeli na léčbu do Seattlu, KDU-ČSL vyhlásila sbírku – Konto L, která měla pomoci financovat léčbu v USA. L znamenalo Lux a leukémie. Na kontě se sešlo kolem pěti milionů korun a po zaplacení léčebných výdajů se zbytek, tuším tři miliony, rozdělil mezi zdravotnická zařízení, která se zabývala transplantací kostní dřeně, a Konto L bylo zrušeno. Někteří lidé se mě ptali, jestli bych nechtěla založit nadaci na podporu léčby leukémie, ale já jsem cítila, že to není moje cesta a že Josef byl především politik, který tu zanechal určitou stopu. S přáteli jsme začali přemýšlet o založení nadačního fondu, který by navazoval na životní odkaz formulovaný jako výzva pro třetí tisíciletí „Postavme se s odvahou lidskému egoismu, ať má jakoukoliv formu“.

Cílem Nadačního fondu Josefa Luxe je přispět ke zlepšení vztahů ve společnosti, a to především podporou aktivit usilujících o rozvoj občanské odpovědnosti. Každým rokem vyhlašujeme program Podpory etické výchovy na základních a středních školách. Je to nabídka pro školy z celé ČR věnovat se v rámci volitelného předmětu etické výchově. Hlavním kritériem je speciální vzdělání pedagogů vyučujících etickou výchovu, a to je absolvování akreditovaného kurzu výuky EtV podle prof. Roberta Roche Olivara pořádaného Etickým fórem ČR. Tato výchova je zaměřena na prosociální chování a žáci se učí na modelových situacích vzájemné úctě, respektu, odpovědnosti. Základní podmínkou etičnosti je respektování důstojnosti člověka. S nárůstem agresivity žáků na školách nabízí etická výchova určitou formu prevence. Myslím, že snad i díky několikaleté soustavné snaze roste povědomí o důležitosti etické výchovy na školách při formování mladého člověka.

Další oblastí, kterou fond podporuje, je cyklus mediálních konferencí Člověk a média. Základním tématem těchto konferencí je poslání médií, uplatňování etických principů v médiích a jejich působení v občanské společnosti.

Posledním okruhem, kam nadační fond směřuje svoji podporu, je program Podpory edukace pacientů s hemato-onkologickým onemocněním. Tento program je zaměřen na zlepšení informovanosti o podstatě onemocnění, diagnostice a léčbě. Tady vidím i nadále potřebu osvěty a získávání dárců kostní dřeně.

Vminulém roce fond podpořil občanská sdružení Diagnóza CML a LYMFOM HELP, která se zaměřují na setkávání pacientů a jejich rodinných příslušníků a poskytují informační servis a duchovní a psychologickou pomoc.

Názor, že to byla právě politika a s ní spojený stres, co spustilo u Josefa Luxe smrtelnou nemoc, není ojedinělý. Vy jste přesto na politiku nezanevřela. Po vsetínském sjezdu jste se dokonce stala členkou Celostátního výboru KDU–ČSL, kandidujete do poslanecké sněmovny. Proč?
Vždy jsem se o politiku zajímala a není mi lhostejný stav naší demokracie. Všichni určitě cítíme, že je málo autentická, důvěryhodná, málo přitažlivá. Chtěla bych své působení v politice postavit na odpovědnosti vůči voličům a posílit důvěru v politiku KDU–ČSL.

Dvacet let po sametové revoluci je naše společnost v ekonomické krizi, ale co je ještě horší i v krizi morální. Tak jsme si to určitě nikdo nepředstavovali. Myslím si, že především KDU má velkou šanci společnosti nabídnout odpovědnou politiku založenou na křesťanských hodnotách a úctě a respektu k životu od početí po přirozený konec. Celá Evropa stojí na hodnotách, které přineslo křesťanství, a je to vlastně morální kodex pro slušné lidi, nejen pro lidi, kteří věří.

Jak v Brně řekl Benedikt XVI.: „…každý touží po něčem, o co by opřel svou budoucnost a smysl života. A tou jedinou jistotou je Bůh.“ Připomněl, že je těžké vytvořit společnost založenou na dobru, spravedlnosti a bratrství, protože člověk je svobodná bytost a tato svoboda je křehká a my musíme stále znovu se rozhodovat a zaměřovat na dobro. Je to určitá výzva pro křesťanskodemokratické politiky naplnit obsah těchto slov a pro mě osobně také.

Kdyby mohl Josef Lux dnes něco říct k současné politické situaci, co myslíte, že by politikům vzkázal?
Asi by řekl, že tato země potřebuje poctivou a slušnou politiku a že před volbami není legitimní tvrdit něco jiného než po volbách, i když by to pro politiky mělo být výhodné. Jednou řekl, že nemáme menší cíl, než proměnit svět kolem nás, a to stále platí. Je důležité nesmířit se s daností, která existuje, nepřijmout současný stav jako normu. Nesmířit se s tím, co je dnes, nesmíme si říct, že je to dáno. Takováto politika velmi brzy zpohodlní, zleniví, tato politika dříve nebo později je či bude k ničemu. Skutečná křesťanskodemokratická politika musí chtít více, než se nám dnes zdá možné. Musí si skutečně klást velké cíle amobilizovat své síly k tomu, aby je mohla naplnit.

(Citace z projevu na sjezdu v Českých Budějovicích 1999.) (hor)