Často slýchám názor, že daň z příjmu a zejména její progresivní sazba je trestem za pracovitost a aktivitu. Jistě by se s tím dalo souhlasit, kdyby cílem daňového systému bylo zabezpečit sladký život neschopným lenochům na úkor jejich pracovitých spoluobčanů.

Sociální soudržnost je však nutnou podmínkou stability každé společnosti. Solidarita zdravých s nemocnými, mladých se starými a schopných s těmi méně zdatnými, patří k důležitým hodnotám evropské civilizace. Iluzorní je i představa, že výše platu jedince je závislá jen na pracovitosti, dovednosti a kvalifikaci. Daleko větší finanční efekt než uvedené ctnosti mívá tvrdost hájení ekonomických zájmů vůči svým zaměstnancům, dodavatelům či klientům. Znám dost příkladů vysoce kvalifikovaných a mimořádně pracovitých lidí, kteří žijí od výplaty k výplatě. Na druhé straně se k mnohem vyšším příjmům dokáží dostat jedinci, kteří se jak kvalifikací tak i pracovním nasazením těm prvním ani zdaleka nepřibližují.

Progresivní daň proto nemusí být tedy chápána jako nemravnost, když člověku vrací zpátky část toho, co si vůči těm dravějším sám nedokázal uhájit. Naší společnosti může jenom prospět, když podpoří i lidi, jimž tvrdost v ekonomických vztazích není vlastní a pro něž peníze nejsou hlavním smyslem života.

Vladimír Derner, zastupitel za KDU-ČSL