Miroslav Kalousek má spoustu konfliktů s mnohými lidovci a snaží se to vysvětlit ideologicky. Ti, kteří mu oponují, jsou prý socialisté chodící do kostela, zatímco on je ten pravý křesťanský demokrat. Nevím, do kterého kostela pan Kalousek chodí a s kým se tam potkává, ale tímto svým tvrzením deklaruje jasně jednu věc. Že nepochopil, jaký je rozdíl mezi komunistickým manifestem a Biblí. Kdo je kdo se ale nepozná podle toho, co o sobě říká, ale jak se chová. Tady je zcela jasno. Je zastáncem daňové reformy, která ulevuje horním deseti tisícům (strop sociálního a zdravotního pojištění, snižování nemocenské pro nízkopříjmové skupiny a naopak zvýšení u skupiny s příjmy nadprůměrnými a obhajoba nemravných platů manažerů státem dotovaných firem). K tomu ještě prohlašuje, že lidovci nejsou stranou rovných šancí, ale rovné spotřeby a různými výroky se snaží vyvolat dojem, že on hájí zájmy státu, zatímco lidovci pouze zájmy svoje.

Pokud by věnoval více času a pozornosti poznávání typických lidovců, pak by si všiml, že se jedná o lidi, kteří jsou zvyklí živit se vlastní prací, kteří se starají o své rodiny a kteří mají ve svém povědomí zafixován i pojem obecného dobra, známý již ze starého římského práva. Pravda, chybí jim asi trochu více agresivity a sebezájmu, které jsou nutné pro ekonomickou úspěšnost právě v této společnosti a v této době. Jisté je, že právě tito lidé táhnou ekonomiku, protože obvykle více vytvoří než spotřebují. Právě tato skupina největším podílem ze svých příjmů živí nejen lidi zneužívající sociální dávky, ale i všelijaké manažery z velkých státních firem, jejichž hlavní odborností bývají obvykle politické kontakty.

Svoji ideovou zásadovost prokázal Miroslav Kalousek slavným kotrmelcem po volbách v roce 2006, kdy se po kampani plné antikomunismu domluvil na společné vládě se sociálními demokraty podporované právě komunisty. Je příznačné, že novou politickou stranu chce založit společně s některými starosty, jejichž věrnost si nakoupil dotacemi z peněz daňových poplatníků. To je další jeho „vklad“ do křesťanskodemokratické politiky. Právě dotace z veřejných prostředků se pro něj staly skvělým nástrojem pro vedení vnitrostranického boje. On a jemu podobní infiltrovali lidovou stranu klientelismem. Tyto praktiky vedly k mnoha konfliktům a hluboce narušily mezilidské vztahy. Konkrétními činy se Miroslav Kalousek vyprofiloval spíše jako cynický pragmatik než solidní křesťanský demokrat. Jeho avizovaný odchod z KDU-ČSL spolu s jemu podobnými může tedy lidové straně pouze prospět, protože perspektiva KDU- ČSL spočívá především v její věrohodnosti, nikoliv v hospodářské moci.

Nadcházející celorepublikový sjezd KDU-ČSL je nepochybně šancí k tomu, aby se lidová strana opět nadechla a vnášela do společnosti to, co nám doporučil Josef Lux. Poctivou politiku. Tato šance se nesmí promarnit, a proto je třeba velmi uvážlivě volit lidi do vedení strany.

Jediné, co mě znepokojuje, je neskrývaný obdiv k Miroslavu Kalouskovi ze strany dvou významných kandidátů na nejvyšší posty, Jana Březiny a Michaely Šojdrové. Také mě zaráží, že ani nereagují na jeho podlé mediální výpady vůči vlastní politické straně.

22.5.2009
Vladimír Derner, náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje