Jedním z takových příkladů je požadavek Jindřicha Filipa na to, aby se na nákladech na údržbě zeleně na hřbitově podílely i církve, neboť se hřbitov nachází na jejích pozemcích. Příhodně ho doplnila i Miroslava Svobodová s požadavkem na odstranění internetových vysílačů z věží kostelů, protože nesouhlasí s tím, že pro „mrzký peníz“ kazí církev estetickou hodnotu těchto dominant. Chápu, že pro neinformovaného člověka mohou tyto požadavky znít vcelku logicky, a proto bych rád poukázal na některé skutečnosti.

Hřbitov se opravdu nachází na pozemcích, které jsou v majetku Římskokatolické církve a Českobratrské církve evangelické. Provoz hřbitova zajišťuje město, které také vybírá od občanů poplatky za hrobová místa a církvím žádný nájem neplatí. Požadovat podíl na úhradě provozních nákladů hřbitova je jistě oprávněné, ale od těch, kterým z provozu hřbitova plyne také příjem. To se týká i pohřebních služeb, pana Filipa nevyjímaje.

Je třeba také zmínit, jaké jsou ekonomické reálie činnosti Římskokatolické farnosti. Tato farnost spravuje a udržuje pět kostelů (Sv. Ondřeje a Božího Těla v Třebechovicích a dále kostely v Krňovicích, Jeníkovicích Vysokém Újezdu a Ledcích) a jednu farní budovu. Všechny kostely jsou zapsány v seznamu kulturních památek a v průběhu posledních zhruba patnácti let na nich byly provedeny zásadní opravy, jejichž celková hodnota se blíží k deseti milionům korun. Od doby znárodnění církevního majetku má církev od státu garantován jediný příjem a tím jsou (dosti nízké) platy duchovních. Péče o církevní kulturní památky tedy spočívá především na věřících, kteří v podmínkách třebechovické farnosti odevzdávají ročně stovky až tisíce hodin dobrovolné práce a statisíce korun ve sbírkách a darech. Umístění internetových vysílačů na kostelních věžích je v některých případech nejen jediná technicky schůdná možnost, jak tuto službu v rámci území zajistit, ale nájemné také pomáhá hradit náklady na údržbu církevních objektů. Ani to vše samozřejmě nemůže stačit a je na místě také ocenit, že na dobrém stavu církevních památek v našem městě mají podíl i finanční dotace od města a grantové programy kraje a ministerstva kultury.

Z uvedených skutečností je snad zřejmé, že dívat se na církve jako možný zdroj peněz, je zcela zavádějící. Jejich péče o národní kulturní dědictví je výsledkem především dobrovolné práce a darů obětavých lidí. Zájem veřejnosti o stav církevních památek je potěšitelný a každý příspěvek k jejich zabezpečení je vítán.

22.12.2009 Vladimír Derner