Vážení přátelé,
obracím se na Vás s těmito řádky pod dojmem osobních rozhovorů s mnoha politicky neorientovanými, mnohdy i upřímně věřícími, lidmi. Často od nich slýchám paušální odsudek politiků a současné politické praxe. Jejich závěr mnohdy, bohužel, zní: „Nevím koho volit, asi už ani nepůjdu k volbám.“ Chápu, ale nesouhlasím. Když mě před více než 20 lety Josef Lux vyzval, abych aktivně podpořil lidovou stranu jako regionální politik, argumentoval potřebou poctivé alternativy - křesťanské, demokratické a lidové politiky pro zdárný vývoj v ČR. Jsem přesvědčen, že to platí ještě naléhavěji i dnes. Na základě své dlouholeté zkušenosti, pozorného sledování politického vývoje a mnohdy i osobní znalosti reprezentantů jednotlivých politických uskupení, si dovoluji tvrdit: Jediným reprezentantem zmíněné politiky je v současnosti KDU–ČSL. Mohl bych toto tvrzení dlouze a věcně argumentovat a jsem k tomu i osobně připraven. Nicméně si uvědomuji, že obsáhlé materiály dnes nikdo nečte. Proto, prosím, zvažte alespoň některé základní argumenty. KDU–ČSL jistě není seskupením andělů. Dokonce nemá ani patent na všechna nejlepší možná řešení. Není prostá omylů a chyb. Nicméně, jako jediná strana je:
Křesťanská
Respektuje přirozený zákon, staví se jednoznačně za ochranu lidského života ve všech jeho fázích, podporuje a chrání tradiční rodinu a další evropské civilizační hodnoty, akcentuje sociální spravedlnost a odpovědnost.
Demokratická
Její vedení do značné míry respektuje členskou základnu a je minimálně infiltrováno zájmy velkého byznysu, korporací a dalších, takřka mafiánských, struktur. Členská základna již několikrát dokázala, že je schopna se proti evidentním pokusům o mocenské ovládnutí těmito strukturami účinně vzepřít a personálně se očistit. Je proto také stranou „nepohodlnou“ a relativně chudou. Masivní, dlouhodobou, profesionálně vedenou, kampaň ji totiž žádní „kmotři“ bohudíky v rámci výměnného obchodu neplatí.
Lidová
Je stranou odpovědných lidí, kteří nepodporují zbytečné mrhání veřejnými prostředky. Nesouhlasí však s tím, aby účelové plýtvání, často přímo rozkrádání veřejných majetků, vedoucí k deficitům, bylo kompenzováno především zvyšováním zátěže nejpotřebnějším. Nezastupuje totiž prioritně zájmy mocenských elit, ale hájí zájmy obyčejných občanů.
Závěrem snad ještě: V programech obou velkých stran i v programech menších, mediálně preferovaných stran (VV, TOP 09), jsou obsaženy některé konzervativní prvky, recepty a proklamace např. na snížení zadlužování, boj proti korupci atd. Často zní libě i uším některých věřících intelektuálů, kterým v určité politické naivitě, pramenící z nedostatku vlastní politické zkušenosti, uniká, že pokud je slibují ti, kteří se sami doposud dlouhodobě výrazně podíleli na současném stavu financí a politické praxe v ČR, jsou absolutně nedůvěryhodné (zloděj křičí, chyťte zloděje). Podporou velkých stran, avšak i podporou jejich dobře zaplacených „záhadných,“ malých derivátů, dá tak ve skutečnosti volič svůj hlas pouze pro zachování stávajících zlořádů. Prý jen 40% věřících volí KDU–ČSL. Netvrdím, že odevzdání hlasu jiným stranám je hřích, ale velká hloupost to je zcela jistě.
Vladimír Derner
náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje
www.derner.cz