Tyto kategorické postoje začínají ovšem ztrácet na věrohodnosti, když stejní zastupitelé mění názor na záležitosti dalekosáhlého dopadu. Například náhlá změna územního plánu, která by konkrétnímu majiteli vynesla mnohamilionový zisk, či prosazování monopolu na veřejné služby, který zákonitě vede k růstu cen a zhoršené kvalitě služeb, na což v důsledku doplácí všichni občané. V těchto případech jde přitom o částky daleko přesahující závazky jednotlivých občanů či škody způsobené chybami pracovníků. Tyto jevy lze samozřejmě vysvětlit korupcí, která v různé podobě svoji roli jistě také hraje, podle psychologů však existují i mnohem levnější mechanismy. Ti, kdo ve svém osobním a profesním životě nejsou příliš úspěšní, si svůj problém kompenzují vědomím, že ke skupině těch silných a úspěšných alespoň patří. Třeba i tím, že jim k jejich úspěchu pomáhají.

Za skutečně spravedlivého a zásadového lze tedy považovat jen toho, kdo své zásady uplatňuje vůči slabým stejně jako k silným a bohatým. Naopak zastupitel, který má potřebu cítit se součástí silné party, představuje pro občany velké nebezpečí, neboť je, třeba i podvědomě, prodává zájmům velkého byznysu.

Vladimír Derner,17.8.2010