Jste věřící. Je podle Vás křesťanská politika něčím specifická, definovatelná?

Celá naše civilizace stojí na křesťanských základech, křesťanský hodnotový systém ji utvářel a dobrá správa věcí veřejných tedy musí být v souladu s těmito principy. Troufám si tvrdit, že socialisté, liberálové i ateisté se v podstatě s křesťany shodnou na tom, co je dobré, co je špatné, co je základní lidská slušnost. Desatero a láska k bližnímu jsou hodnoty, které zatím nikdo nezpochybňuje a kterými se každý slušný člověk snaží řídit. Posláním křesťanské politiky a křesťanského politika je tedy akcentovat tyto hodnoty při řešení všech praktických problémů, které život přináší a zřetelně se vymezovat proti snaze o relativizaci těchto hodnot. K tomu samozřejmě přistupuje i druhý rozměr křesťanství: Vedle tohoto civilizačního rozměru je to prvek duchovní. Jakkoliv se jedná o vrcholně osobní záležitost každého jednoho člověka, je jisté, že i konkrétní politické postoje, jsou jakousi odezvou kvality duchovního života.

Čerpáte ve své praxi z dokumentů sociální nauky církve?

Solidarita a sociální spravedlnost patří k velmi silným aspektům nejen křesťanství, ale už i Starého zákona. Společnost starého Izraele kladla mimořádný důraz na sociálně potřebné a na ochranu slabších. V mnoha ohledech byla ochrana slabších v té době silnější, než zajišťuje například současná legislativa ve vztahu k lichvě a hazardu. Dokumenty církve týkající se sociálních záležitostí jsou nesmírně cenným zdrojem inspirace a poučení. Poctivě přiznávám, že k jejich systematickému studiu jsem se zatím nepropracoval. Částečné poznatky mám z konkrétních přednášek některých odborníků. Za velmi cenný přínos považuji především aktivity prof. Mlčocha. Myslím si, že této tématice by mnohem větší pozornost měla věnovat i samotná církev. A to nejen směrem k věřícím, ale i kněžím. Je pro mě totiž nepochopitelné, že někteří významní církevní představitelé podporují takové politické programy, které jsou dokonce v rozporu se sociálním učením církve. Obávám se, že i dnes je značné riziko, že církev zopakuje některé chyby z minulých stolení, kdy za cenu účasti na mocenských strukturách zanedbala právě sociální aspekty existence společnosti.

Jaké jsou Vaše osobní politické priority?

Dlouhodobě prosazuji maximální otevřenost výkonu veřejné správy. Dokonce jsem šel i do soudního sporu s krajem, kdy se mi podařilo dosáhnout zveřejnění jedné velmi nevýhodné smlouvy. Poměrně značné úsilí věnuji také problematice lichvy, kterou vnímám jako společensky mimořádně nebezpečný jev, kdy dochází k nespravedlivému ožebračování mnoha lidí. V rámci oblasti sociálních věcí, které mám v Královéhradeckém kraji současně v gesci, usiluji o rovné podmínky pro neziskový sektor a transparentní rozdělování dotací do sociální péče. Jsem také gestorem Projektu podpory etického vzdělávání Královéhradeckého kraje pro období 2009 – 2012 (Více na http://etika.kr-kralovehradecky.cz/), který se mi na kraji, ve spolupráci s Nadačním fondem Josefa Luxe a Univerzitou Hradec Králové, podařilo prosadit. Snažím se podporovat aktivity, které vedou k etickému vzdělávání na školách. Rovněž se svými spolupracovníky pořádáme sérii motivačních přednášek zaměřených právě na problematiku etiky ve společnosti.

Co říkáte stavu demokracie v ČR. Je podle Vás nějaká reálná naděje na jeho zlepšení?

Demokracie je sice nedokonalý, ale v našich podmínkách asi nejlepší, způsob uspořádání lidské společnosti. Může fungovat pouze za předpokladu, že každý občan využívá svých práv podílet se na správě věcí veřejných a že celá společnost i každý jeden individuelně akceptují určitá pravidla. Stav demokracie v České republice tedy odpovídá tomu, jakým způsobem občané uplatňují svá práva a nakolik respektují pravidla. Je mimochodem příznačné, že politická mapa světa ukazuje, že tam, kde dlouhodobě působilo křesťanství, je možná demokracie. Export demokracie do jiných kultur a jiných civilizací se prostě nedaří. Demokracie u nás se tedy bude vyvíjet tak, jak se bude vyvíjet hodnotové zakotvení většiny našeho obyvatelstva. Proto se také angažuji v otázce etického vzdělávání.

Dává současný systém křesťanské politice vůbec prostor?

Budou-li křesťanští politikové čekat na to, jaký prostor jim současný systém vytvoří, pak ho nebudou mít nikdy. Demokratický systém totiž dává všem stejné podmínky a záleží na každém jednom, jak tyto podmínky dokáže využít. Naprostá pasivita vede vždycky k tomu, že prostor, který byl určen či vymezen nám, obsadí někdo jiný. Křesťanská politika bude mít tudíž takový vliv, nakolik schopni se budou ti, kteří jsou jejími nositeli, v tomto systému prosadit. Nelze se vymlouvat na systém, ale záleží jenom na nás.

Co byste řekl svým dětem (mladým lidem), pokud by uvažovaly o významnějším angažování se v politice?

Myslím, že již Josef Lux říkal: „Co neuděláme my, udělá někdo jiný a nějak jinak.“ Jistá forma angažovanosti je dnes bezpodmínečně nutná pro každého z nás. Angažovanost spočívá už v tom umět si vůbec udělat samostatný kritický názor na to, co se kolem nás děje a na základě tohoto názoru také jednat. Toto je minimum, které by měl činit určitě každý. Cítí-li někdo povolání být profesionálním politikem, pak si myslím, že je dobře, aby nejdříve zvládl nějakou profesi a teprve pak se vrhl do profesionální politiky. Schopnost uživit se vlastní prací i mimo politiku, myslím si, je velmi důležitá. Dává tak svobodu v rozhodování. Není totiž nic zbytečnějšího a nesvobodnějšího, než politik, který se bojí o svou funkci jednoduše proto, že by se jinak neuživil.