Problém lze hodnotit z mnoha úhlů pohledu. Vstupuje do ní nespočet ekonomických zájmů a tedy i každé řešení bude mít svá pro i proti. Osobně jsem přesvědčen, že vzdělanost obyvatelstva je celospolečenským zájmem a že rovný přístup ke vzdělání je nedotknutelným principem demokratické společnosti rovnoprávných lidí. Tedy školné zásadně ne. Samozřejmě za předpokladu, že se korektně vypořádáme argumenty, které se pro jeho zavedení zdají být oprávněnými.

Absolutoriem vysoké školy investuje každý do své budoucnosti, tudíž je to jeho soukromý zájem, který by měl hradit ze svých zdrojů. Stát někomu zadarmo poskytne kvalitní vzdělání a on ho pak třeba v Americe zhodnotí výhradně ve svůj prospěch.

Je třeba znát příčiny a rozsah tohoto jevu. K tomu jen několik poznámek:

• Kolik našich absolventů skutečně navždy odejde a proč se nechtějí vrátit. Kolik se jich naopak obohaceno o cenné zahraniční zkušenosti vrátí a uplatní je zde. Naší starostí je, aby měli důvod a chuť se vrátit. Těžko lze mít za zlé absolventovi medicíny, který je nucen po šesti letech náročného studia pracovat 12 hodin denně na 0,4 úvazku, což mu nepokryje ani základní životní náklady. To vše v době, kdy je také čas myslet na založení rodiny. K tomu jim do života ještě chceme přibalit dluhy za školné. To je jasná výzva k odchodu.

• Za stejných podmínek jako naši studenti u nás mohou studovat i všichni ostatní členové EU. Je to pro ně způsob, jak ušetřit za školné na účet našeho státního rozpočtu. Opět je třeba vyhodnotit, jaké jsou skutečné dopady a tomu přizpůsobit řešení. Z důvodu jazykových bariér se to týká především Slováků, o nichž je ale také třeba dodat, že mnozí z nich u nás po dokončení školy zůstávají pracovat. Když uvážíme, že náklady na vysokoškoláka nejsou zdaleka spojeny jen s vysokoškolským studiem, ale že předtím je třeba devatenáct let vypiplávat člověka schopného a ochotného studovat, může nám z toho vyjít i to, že v konečném důsledku my vyděláváme na slovenských investicích do žáků základních a středních škol.

• Ani zdaleka neplatí, že vysokoškolský diplom je zárukou vysokých příjmů. Dokonce dramaticky narůstá počet nezaměstnaných absolventů. Jisté je, že každý, kdo prošel nějakým vzdělávacím procesem, naučil se v průběhu studia na sobě pracovat a překonávat problémy, je do života lépe vybaven a jeho šance na trhu práce se zvyšují. Protože vysoká nezaměstnanost představuje jednu z nejvážnějších současných hrozeb, je každé opatření směřující k jejímu snížení, tedy i vzdělané obyvatelstvo, celospolečensky výhodnou investicí.

Naší prvořadou starostí by mělo být především vytvářet ve společnosti klima přátelské ke slušným lidem, pro které je radostí něco tvořit. Tedy klima, ve kterém by viděli naplnění takových hodnot jako je sounáležitost a spolupráce. Velmi si cením toho, že potkávám mladé lidi, kteří považují za fér společnosti vrátit to, co do nich neinvestovala a proto žádnou emigraci neplánují. A to navzdory tomu, že je jim ze všech stran do hlavy vtloukán princip sebezájmu jako jediná správná hodnota. Možná to bude tím, že mnohem lépe než naši reformní politici chápou, že to nejcennější co v životě máme, jsme také dostali zadarmo.  Třeba život, zdraví, jistou míru nadání a rodinu, která nás vychovala. Nedostatek tohoto vědomí může napravit například zavedení etického vzdělávání do škol, které už současná legislativa umožňuje a kterému většina pedagogů a ředitelů nemůže přijít na chuť. Ekonomicky mnohem efektivnější bude také zvrátit velmi nebezpečný trend, kdy naši žáci v mezinárodních srovnávacích testech neustále propadají, což podle OECD povede ke ztrátě konkurenceschopnosti české ekonomiky. Mnohem vážnější ekonomické dopady než nevybírání školného mají třeba takové učební plány, které umožní studentovi strávit na škole celých pět let a potom bez jakéhokoliv výsledku školu opustit. Škola zainteresovaná na tom, aby ve svých škamnách udržela co nejdéle a co nejvíce studentů bez ohledu na to,  jak kvalitní a zda vůbec nějaké vzdělání její studenti dosáhnou, je skutečně zbytečná. Je zcela namístě, aby školné platili věční studenti, kteří si studium záměrně prodlužují, aby co nejdéle užívali studentských výhod. Tady je možné nějaké úspory skutečně hledat. Na druhou stranu je jisté, že tupým škrtáním a úsporami na mladé generaci se žádná pozitivní budoucnost nevytvoří.

Vladimír Derner