Královéhradecko /ROZHOVOR/ - Koalici pro Královéhradecký kraj, kterou tvoří KDU-ČSL, Hradecký demokratický klub a Volba pro město, povede do podzimních krajských voleb krajský předseda lidovců Vladimír Derner. Jejich cíl je jasný: zisk minimálně deseti mandátů. Před čtyřmi lety získali sedm.
"Čím chcete u voličů zabodovat?
Myslím, že naší nejsilnější stránkou je personální obsazení kandidátky. Máme tam množství starostů a místostarostů, mezi nimiž bych na prvním místě jmenoval primátora Hradce Králové Zdeňka Finka, máme tam vysokoškolské pedagogy, lidi z oblasti průmyslu i kultury. Jsem přesvědčen, že sotva kdo postaví tak kvalitní kandidátku.
Bude možné, aby tyto výrazné osobnosti zůstaly jednotné?
Jednotný názor je ve veřejní správě nežádoucí. Myslím, že pro každého politika je nesmírně důležitá silná zpětná vazba. Ale samozřejmě je velké umění tuto zpětnou vazbu pozitivně využít. Schopnost komunikace je dnes bohužel na velmi nízké úrovni a já velmi často vnímám, že odlišný názor se bere jako vada charakteru nebo jako výraz osobního nepřátelství. Pokud se někdo takového ražení dostane do vysoké politické funkce, může napáchat velké škody tím, že bude vytvářet nepřátelské prostředí a vyvolávat konflikty.
Co by bylo prioritou vaší koalice při vedení kraje?
Kraj má několik oblastí za které plně odpovídá. Za zdravotnictví sice tak úplně neodpovídá, ale dobrovolně se k němu hlásí, a u nás nastala situace, kdy je ohrožena dosažitelnost lékařské péče. Není to jen náš problém, ale právě v Královéhradeckém kraji je vyhrocenější a navíc jej doplňuje mimořádný neúspěch pokusu o přestavbu náchodské nemocnice. Stav je katastrofální jak z hlediska personálního, tak z hlediska technického zázemí.
Může za neúspěch při přestavbě náchodské nemocnice skutečně jen kraj?
Přestavba měla být zahájena už nejméně před čtyřmi lety. Samozřejmě se pohybujeme ve složitém prostředí, ale první pokus o výběrové řízení byl zaranžován tak, že nemohl skončit jinak než zrušením. Byla to chyba ve způsobu zadání. Teď to má pokračování, vstupují do toho různé zájmy… Vždycky jsou nějaké problémy, ale politik je od toho, aby se s nimi vypořádal. Současnému vedení kraje se to nepodařilo.
Co se s tím dá dělat?
Budoucí vedení kraje projekt získá v takovém stádiu rozpracovanosti, že už se asi moc vylepšit nedá. Zdědí však nejen nepříjemnou záležitost nemocnice, ale obávám se, že i velmi nepříjemnou záležitost výběrového řízení na autodopravce.
Měl kraj něco udělat jinak?
Opět se obávám, že je to otázka komunikace. Veřejná doprava je služba ve veřejném zájmu, je financována z veřejných prostředků a ocitla se v situaci, kde selhal trh. Řidiči jsou placeni na základě tržních podmínek výběrového řízení, platy jako jedna z významných nákladových položek jsou pochopitelně tlačeny co nejníže a řekl bych, že až pod sociálně únosnou hranici. Podle mého názoru šlo o komunikaci s odbory i určitého zohlednění tohoto aspektu.
.........................
26 let v politice
Vladimír Derner (13. července 1956) vystudoval Stavební fakultu ČVUT a pracoval jako projektant a statik. Je dlouholetým členem KDU-ČSL. Od roku 1990 byl deset let starostou Třebechovic pod Orebem a od roku 2000 je krajským zastupitelem. V letech 2001 až 2004 a 2009 až 2012 působil jako náměstek hejtmana.Nyní je jako opoziční zastupitel neuvolněným předsedou kontrolního výboru zastupitelstva kraje.
.........................
Vy už delší dobu vystupujete proti společnosti Královéhradecká lékárna…
Obecně považuji za velký problém provázání veřejného a soukromého sektoru. Královéhradecká lékárna je dokonalá ukázka toho, že takové provázání nikdy nemělo nastat. Prostě jeden vybraný člověk – jak k němu vůbec kdo přišel, nemám tušení – za investici pouhých 700 tisíc korun ovládá byznys v rozsahu 300 milionů korun ročně. Těží z pozice monopolního dodavatele krajských nemocnic a má také exkluzivní pozice v nemocničních lékárnách. Je otázka, zda zisk těchto lékáren je jeho zásluhou. A zda to je opravdu jediný člověk ze všech obyvatel kraje, který to má dělat. Jsem přesvědčen, že za manažerský plat se v našich organizacích najdou lidé, kteří tuto práci zvládnou i bez toho, že by museli mít desítky milionů zisku. Nyní se plánuje, že kraj podíl v akciové společnosti odkoupí, a hovoří se o částce v desítkách milionů korun… Současné vedení kraje učinilo mnoho pro vyjasnění vztahů s akciovými společnostmi a pro zpřehlednění peněžních toků, ale tady se jim to vymklo z rukou.
Nedávno jste zdůraznil důležitost střednědobých plánů.
Důležitá je vize a po ní plány, které už směřují ke konkrétním krokům. Pokud kraj odpovídá za sociální služby, znamená to, že stanoví síť sociálních služeb a rozmístí kapacity po území, aby služby byly dosažitelné i efektivní. To samé lze říct o školství a dalších oblastech, kde má kraj odpovědnost. Jenže třeba v oblasti školství se plán tvoří až nyní, na konci volebního období, což je absurdní. Navíc tam chybí zásadní informace. Například není vůbec známo, jaký je osud středoškoláků, kteří odešli na vysoké školy, jak vysoké procento tvoří, ani jaká je jejich úspěšnost a zapojení do trhu práce. Navíc myslím, že je nezdravě potlačováno všeobecné vzdělávání. Ono je sice pěkné, že někdo zvládá nějaké jednoduché úkony, jenže se často neumí přizpůsobit tomu, co zaměstnavatelé vyžadují. Flexibita na trhu práce je zásadní.
S kým byste po volbách byli schopni spolupracovat a s kým naopak ne?
Všichni naši předkové by se obraceli v hrobě, kdybychom spolupracovali s komunisty. Není v tom nic osobního, ale paměť ještě zážitky z totalitního režimu nevymazala. Princip nerovnosti lidí podle třídního původu a princip třídní nenávisti je prostě něco, k čemu se nemůžeme hlásit. Připouštím, že mezi komunisty jsou lidé, kterých si vážím. Dokážu pochopit, že něčemu věří, i to, že si to přesvědčení zachovali i v době, kdy se to nehodilo.
Dnes to vypadá, že komunisté ve vedení kraje už nikomu nevadí.
Je to tak. Ale nebezpečí totalitních režimů trvá a jsem přesvědčen, že se může objevit i v různých jiných podobách. Je naší povinností tato rizika neustále připomínat.
Je to i důvod, proč se hlásíte k akci Vlajka pro Tibet?
Určitě. To je právě ukázka toho, že svobodu nelze vyměnit za kšeft. To, co dnes považujeme za normální a samozřejmé, může být v dohledné době ohroženo vlivem různých okolností. Nevěřím, že ten, kdo je je ochoten za kšeft vyměnit principy vzdáleného Tibetu, nebude ochoten vyměnit za kšeft i principy našeho způsobu života. Pokud pro svobodu a demokracii nedokážeme nic obětovat, dlouho je neudržíme.
Vy jste KDU-ČSL zůstal věrný i v těžkých dobách…
Já jsem procházel velkou nejistotou v období, kdy naším předsedou byl Miroslav Kalousek a dělal, co dělal. Tehdy jsem váhal i nad svým členstvím. Ale po jeho odchodu zůstalo v KDU-ČSL zdravé jádro, pro něž mají principy a hodnoty křesťansko-demokratické politiky svou váhu. A to byl také důvod našeho úspěšného návratu do parlamentu.
Přitom vznikla řada hnutí, která dostávala ve volbách hlasy.
Nejvíc se cení ten, kdo dělá politiku, ale říká, že není politik. Je to evidentní bluf. Kdo dělá politiku, prostě politikem je. Ale český volič zůstává nepoučitelný.
xxxxxxxxxxxxxxx
Volební seriál Deníku
Za půl roku budeme volit reprezentaci Královéhradeckého kraje: Kdo chce usednout do hejtmanského křesla? Co kraji chce přinést a jaké jsou jeho názory? Deník přináší každou sobotu od 9. dubna do 21. května sérii rozhovorů se sedmi lídry, kteří by se hejtmany mohli stát.Proč zrovna tito? Jejich strany se buď na vedení krajské samosprávy podílejí nebo mají podle posledních průzkumů volebních preferencí šanci se do krajského parlamentu dostat. "
http://hradecky.denik.cz/z-regionu/vladimir-derner-svobodu-nelze-vymenit-za-kseft-20160423.html