V českém veřejném mínění je hluboce zakořeněna představa, že politika (tedy veřejná správa) je špinavost, politické strany synonymem všeho zlého a těžko si lze představit méně respektovanou „profesi“, než je politik. Chce-li tedy někdo úspěšně do politiky vstoupit, pak především o sobě prohlašuje, že není politik, a to i tehdy, když politickou funkci zjevně vykonává.

Podobně to je i se stranami. Pokud si někdo založí politickou stranu (otázku motivace si dovolím vynechat), tak to učiní pod hlavičkou politického hnutí. Podle příslušného zákona sice neexistuje žádný rozdíl mezi stranou a hnutím, ale „hnutí“ vyznívá nestranicky a nezávisle a přináší to konkurenční výhodu. Takový ideál nezávislosti přináší v běžném životě úplné osvobození od jakýchkoliv závazků třeba i vůči principům a zásadám, na kterých obvykle stojí normální politická strana. Dočkat se lze čehokoliv, co se zrovna hodí. A vždycky to projde. Lze to ještě vylepšit samotným názvem jako třeba Nezávislí nebo Nestraníci.

Jak vidno, blafovat lze už samotným nápisem na obalu. Co si pak myslet o poctivosti obsahu? Dovolil bych si vyslovit názor. Dobrá veřejná správa nemůže stát na falešných nálepkách.

Vladimír Derner