OTEVŘENÝ DOPIS ČESKÝM A MORAVSKÝM BISKUPŮM
Vážení otcové biskupové Čech a Moravy,
dovolte mi, abych jako člen církve a současně regionální křesťanskodemokratický politik (KDU-ČSL) reagoval na Vaše slovo k situaci ve společnosti ze dne 25. 4. 2012, kterým se obracíte na občany ČR. Oceňuji, že složitou situaci v našem státě nepřehlížíte, reagujete na ni a vyjadřujete částečně i svůj politický názor. Zjednodušeně shrnuto má Váš dopis tento obsah:

1.  Povzbuzujete ty, na které doléhají nejvíce podle Vašeho mínění nezbytné reformy. Především tedy nezaměstnané, rodiny s dětmi a důchodce. Vyzýváte věřící, aby důsledky řešili vzájemnou podporou ve farnostech. Ujišťujete je o svých modlitbách a Vašich výzvách politikům k odpovědnosti.

2.  V době protivládních demonstrací varujete před jednotlivci a skupinami podněcujícími občany ke hněvu a nenávisti.

Musím s Vámi však polemizovat. Činím tak ve snaze přispět k objektivnějšímu pohledu na současnou politickou a hospodářskou situaci naší země.

K 1.: Po roce 1989 jsme se stali členy klubu zadlužených a zadlužujících se zemí. Paradoxně v té době jednoznačně i nejbohatších zemí světa. Zemí, jejichž charakteristikou se však zcela bezdůvodně stal prudce vzrůstající dluh u bankovních institucí při dramatickém rozevírání sociálních nerovností, postupné likvidaci střední třídy a nárůstu tzv. deklasovaných vrstev obyvatel. Nejhorším, ČR sdíleným, trendem je však demografický propad – vymírání, nejnebezpečnější typ zadlužování budoucnosti národů.  Při tomto všem asistovali mnozí politici, kteří nám dnes ordinují léčbu problému jeho další eskalací.

V současné době je naše společnost schopna tvořit a také tvoří hmotné hodnoty v rozsahu, o jakém se nám v době ještě nedávné ani nezdálo. Nepostihla nás žádná katastrofa živelná, válečná ani morová a přesto se hovoří o jakémsi stavu nouze, kdy říkáme, že se nebudeme schopni postarat o své seniory a velké skupiny občanů jsou vyzývány k trpělivému snášení hmotné nouze. Je zjevné, že příčiny tohoto stavu je třeba hledat v selhání státu, který ve svých regulačních opatřeních nahrazuje principy solidarity a lidské sounáležitosti principem sebezájmu. Je to zásadní odklon od hodnot, na kterých vyrostla naše civilizace. Reformy ve vládní podobě nejsou ve většině rozhodně nezbytné. Naopak v mnohém jsou zásadně škodlivé. Nejkřiklavějším příkladem je reforma důchodová, ze které jediný jistý prospěch budou mít opět bankovní společnosti. Náklady v řádech desítek miliard na její start a průběh ponesou znovu nejvíce nejnižší příjmové skupiny. Riziko znehodnocení vkladů v případě špatného vývoje na kapitálových trzích (jiný momentálně ani není) a nepoctivého hospodaření (také dnes zcela normálního) pak ponesou účastníci spoření, v případě využití garancí státu opět běžní občané. Je snad jasné, že takovéto reformy nejsou poctivým systémovým řešením vážných problémů – především samotné krize vládnutí. Krize způsobu vládnutí, kterou v ČR sledujeme v nechutné podobě takřka denně v přímém přenosu, a která, i když ji nezmiňujete, jistě neunikla ani Vám.

K 2.: Varujete v době protivládních demonstrací občany před zneužitím oprávněného hněvu. To je správné. Jakou účinnou alternativu komunikace s vládou v mimovolebním období jim tedy doporučujete? Neměli byste veřejně oslovit také politiky s upozorněním, že hněvu a nenávisti je lépe předcházet a se společností solidně komunikovat, naslouchat ji? Zabývat se včas osmdesátiprocentní nespokojeností obyvatel ČR? Pokud tak totiž neučiní, najdou se jistě jiní, radikálnější řešitelé. Nějakou historickou zkušenost přece již máme a církev by jí mohla rozumět.

Mám za to, že problematika naznačená ve shora uvedených bodech vyžaduje více odvážné angažovanosti  ode všech nevládních institucí, církve nevyjímaje.
 

Vážení otcové biskupové,
věřím, že přijmete tento můj dopis jako snahu o komplexnější a pravdivější pohled na situaci v naší vlasti. Ten je totiž jistě i předpokladem pro dosažení některých Vámi zmiňovaných cílů -zejména schopnosti komunikovat se společností jí srozumitelným a důvěryhodným způsobem.